Archiv rubriky: Kačolkův blog

Všechny Vás zdravím a rovnou chci poděkovat za Vaše vzkazy a podporu. Možná jste si všimli, že jsem tento článek odhadem pojmenovala 45, trošku větší prodleva já vím, avšak má to svůj důvod. Píšete mi, že Vás zajímá, jak na tom jsem nyní a já nestíhám všem odpovídat na komentáře tady či odepisovat na sociálních…

Tak jedu domů. Když píši Jirkovi, že za chvíli dorazím, tak mi najednou píše, že berle, které myslel, že doma jsou, tak nejsou. No do pytle, normálně by to nevadilo, jenže vozík má být až odpoledne, prý došlo ke zdržení u dodavatele a já vezu v sanitce jen francouzské berle, které nedokážu používat. Začínám být nervózní…

Mám psát nebo nemám psát dál? Nějak se to ve mě pere, na jednu stranu je fajn se ze všeho vypsat, ale mám se furt hrabat v minulosti? Chtěla bych psát o přítomnosti, jak jsem se dneska třeba při obědě nasmála či o dalších hezkých věcech, který se mi dějí v této pro mě nepříliš…

Jirku propustili a je doma. Noha mu postupně hubla a začala mu protéza plandat. Nic není však pro Pacholka problém, a tak řešení nalezl během chvíle a dokonce se nám pochlubil. 😀 Já se zase chlubím tím, že jsem pár vteřin stála bez držení. Zkouším to s chodítkem, kde se můžu hned zachytit, kdyby náhodou, takže…

Po ranní kontrole lékaře zasílám do rodinného chatu a ségrám pokaždé nové informace. Změní mi léky na spaní. Stále nemohu pořádně spát. Spím totiž sotva pár hodin a víceméně spolu s bolestí zad je to jediné, na co si stěžuji lékaři. Dostala jsem při vstupním vyšetření jiné léky, protože jsem jim o daném problému již říkala,…

Tak mě tu máte. Ležím na posteli a čekám na vstupní vyšetření. Hm ležení o dost pohodlnější než na chirurgii. Asi to bude tím, že nikde žádný důlek v matraci. 😀 Jeden bod pro rehabilitační kliniku.  Během chvilky za mnou na pokoj dorazí sestřička a říká: Jéé konečně tu máme Pacholkovic Kačenku. 😀 No jsem tam sotva pět…

Asi bych správně měla navázat tam, kde jsem minule skončila. Předpokládám, že to asi i očekáváte, ale ne. Dnes budu psát o všem možném, jen ne o mých pokrocích. Možná to nebude mít hlavu ani patu, a už vůbec ne nějakou časovou posloupnost, ale co, jdu do toho. Dnešní psaní bude o vašich komentářích a…

Tak pokračujeme v pokrocích. Sice ještě nestojím bez chodítka, ale i tak jsou posuny vidět. Jako každé ráno byl u mě můj ošetřující lékař a ptal se, jak se daří. Zrovna jsem si čistila zuby, tak měl radost, že sedím. Ale já z toho měla radost hlavně proto, že jsem to šmrdlala pravačkou. 😀  Každopádně mi oznámil,…

Omlouvám se za tu prodlevu, ale jak se snažím postavit na nohy, tak mám čím dál tím méně času. Navíc jsem šíleně pozadu, v realitě je už skoro konec ledna a já jsem teprve někde v půlce září. A to ani nepíšu den po dni jako Jirka. Ale ten si válí šunky doma. 😀 No jo, blbě…

Probouzím se, a je mi divně. Mám v puse nějakou trubičku, nemůžu mluvit a vidím rozmazaně. Dopr., co se děje? Kde to jsem? Začínám hrozně panikařit, … To se operace asi nepovedla nebo proč se cítím, tak jak se cítím? Nějaká žena zřejmě sestra si toho všimne a ptá se, zdali mám bolesti. Vychází ze mě…