Slovinsko

(6.8.-13.8.2022)

Prázdniny jsou cca v půlce a já po měsíci doma vyrážím na další výlet. Tentokrát jsem se vtírla na dovolenou mé kamarádky Léni. Známe se od vysoké, byla to moje spolubydlící a studovala úplně ten samý obor, jen byla o rok výš. Díky ní jsem věděla, kdo jsou nejlepší profesoři, na jaké předměty se přihlásit a dostala spousty materiálů, které mi na studiu moc pomohly. Děkuji Lenísku, s tebou to proplutí bylo nejen zábavné, ale i jednodušší. 😘

S přítelem a jeho dvěmi malými dětmi půjčili karavan a nabídli mi jedno volné místo, že ocení průvodce na cestu. Zároveň jsem mohla i holky pohlídat a hlavně jsem jim přispěla na benzín. Díky rozdělení nákladů a spaní a vaření si uvnitř jsme ušetřili dost peněz, takže i tato dovča byla pro mne zapakatel. V karavanu cestuji poprvé a na Slovinsku jsem též ještě nebyla a tak jsem se těšila na dobrodrůžo. Navíc ta příroda tam je tak krásná. Oni dva jsou zvyklí hodně chodit, hlavně dálkové trasy, ale s dětmi to moc nejde a výlety se jim musí přizpůsobit, tak nevadilo, že mají jednoho berlounka sebou, budeme s holkama chodit pěkně pomaloučku společně.

Balím a nepřijde mi, že jedeme jen na týden. 😀 Beru i jogamatku a hlavně jídlo, ale i tak mám asi nejvíc věcí, co jsem kdy měla. Posílám foto Léně a ptám se, zda se to tam vše vejde. 😀 Oni musí mít alespoň 4x až 5x víc věcí. Nejen proto, že jich je víc, ale hlavně děti toho potřebují více. Chce to i hračky a nějaký hry, určitě i více jídla. Odpověď přichází brzy, a prý toho moc nemám. 😀 Tak fajne. 😀

Prý mi to odnesou, to jsou hodný. Ale i tak se snažím to nohou a s berlemi šoupat. 😀 Nj. to bych nebyla já, abych se nesnažila si pomoci sama. 🤦🏻😀

Sbaleno, naloženo a mohli jsme vyrazit. Když nepočítám nějaké ty zastávky na čůrání a hranicích, první větší zastávka je v Rakousku. Nejen, že se jdeme projít k jezeru, ale rovnou pak už hledáme místo pro kemping a čeká nás první noc v karavanu. Spinkáme nedaleko tohodle krásného jezera jménem Ossiacher See. a první den je za námi. Dobrou noc.

Nespalo se špatně, musím říct, že jsem to čekala mnohem horší. 😀 Myslím, že ten týden tady zvládnu. 😀 Na vysvětlenou, já nejsem vybíravá, nepotřebuju luxusní hotel, ale moje spaní není úplně dobré, ve vlaku, autobuse či letadle nedokážu spát vůbec. Moje ložnice nemá okna, protože potřebuju tmu a ticho. Když naspím 6h, tak je to pro mne úspěch. Bohužel mám noci, kdy nemůžu usnout nebo naopak se vzbudím velmi brzy a už pak znovu neusnu. A ráno jsem unavená. Zkouším vše možné, aby se to zlepšilo, ale bojuji s tím už léta. Dnes se však cítím skvěle. A tak vstanu, jdu si udělat snídani a využívám k tomu poprvé kuchyňku.

Po snídani zase vyrážíme na cestu a další zastávka už bude na Slovinsku. A asi v nejhezčí části této země. Na Triglav 😀 – nejvyšší horu Slovinska jsme sice nelezli, ale i tak navštívili moc hezká místa. Navíc po delší jízdě jsme se všichni těšili na procházku a po téhle cestičce s takovým výhledem se šlo krásně.

Na našem seznamu, co jsme chtěli vidět byl vodopád Peričník. Jeden z nejkrásnějších vodopádů této země měří cca 50 m. První vyhlídka je dostupná snad úplně pro všechny. Je zde totiž malé parkoviště. Bohužel malým překvápkem pro nás bylo, že nebylo pro nás. My museli parkovat kvůli zákazu vjezdu karavanům kus níže a dojít to sem. Cesta ale byla pohodová, a my byli tak natěšení na zdejší přírodu, že nám to nevadilo, přesto s osobním autem by stačilo jen vystoupit a koukat. Sice jste od vodopádu stále dost daleko, ale vidět je a není nutné nikam lézt. Další a zároveň hlavní vyhlídka je pak asi 10 – 15 minut do kopce. Výstup zvládly i děti, avšak cesta byla nejen vždy po dřevěných schodech, ale místy po kořenech a kamenech, upřímně nic moc pro berle. 😀Ale nahoru jsem se s tím poprala, jen dolů mě pak kamarád snesl na zádech. 😀 Dost jsme tím ušetřili čas. Asi bych tam byla dodnes jinak. 😀 Ne vtipkuji, ale je pravda, že kamkoliv lezu, je to vždy lepší nahoru než dolů.

Musím říct, že je zde opravdu krásný výhled, přesto to někomu nestačí a pár bláznů či instagramoví šílenci lezou pro fotku po kluzkých kamenech za vodopád do jeskyně. I můj kamarád neodolal, byl ale z naší výpravy jediný. Je to úzká pěšinka a není tam moc, kde se kromě skály chytit. Prý mu to, ale nebezpečné nepřišlo. Tak uvidíte, pokud tam budete, okoukněte to. Každopádně buďte opatrní. Já tam nemohla a holky se bály. Výlet sem je opravdu na chvilku, pokud nemusíte parkovat 3 km od vodopádu. Vzhledem k našemu prodloužení a mé pomalé chůzi jsme díky tomu nic dalšího ten den nestihli. Dojeli jsme do obce Podkoren, kousek u Kranjske Gory a tam na parkovišti přespali.

Náše spací stanoviště bylo kousek od přírodní rezervace Zelenci. Večer jsme se domlouvali, že další den (den č.3) pojedeme k jezeru Jesna a přes Vršič Pass směr Soča a Kobarid. Byl to vcelku našlapaný plán, a tak jsem věděla, že nebude prostor na nějaká další místa. Ráno však všichni vyspávali, tak jsem toho využila a šla se projít. Míjela jsem hezkou dřevěnou kavárničku, která sice byla zavřená, avšak před sedmou ráno jsem ani nic jiného nečekala a kochala se výhledy. Jdu a jdu až dojdu právě ke zmíněné rezervaci. Takhle brzy jsem tam byla úplně sama, to místo bylo kouzelné!

Po chvíli zjišťuji, že Léňa je vzhůru, ale ostatní stále spí. Ještě nějakou dobu pobudu a s prvními návštěvníky místo opouštím. Ať si i oni užijí ten klid a krásu samy. Když přijdu ke karavanu, všichni už snídají. I já do sebe něco hodím a vyrážíme na cestu do Kranjske Gory.

U jezera Jesna se mi též líbilo, hlavně ty zelený kopce okolo. Celkově to okolí zde je prostě úchvatné. Druhá strana za jezerem mi přišla jako naprosto boží místo na svatbu, asi hlavně protože místní hotel byl osvětlen malými světýlky a místu to dodávalo romantickou atmosféru a to ještě nebyl večer. 😀Možná tu i svatby jsou, ale neptala jsem se a ani jsem negooglila. Přeci jen svatbu neplánuji. 😀Teď s odstupem času si říkám, že tahle část vypadala trochu komerčně a díky dobré dostupnosti se obávám, že dnes už bude místo dosti přecpané lidmi. Za nás před 4 roky to ještě šlo, přestože bylo léto. Dali jsme si tu kafíčko a trochu se prošli kolem a věřím, kdyby bylo větší teplo, tak se i snad smočím, jak ta voda byla krásná. Sice byl srpen, ale tady dopoledne sotva 16 stupňů. Takže žádné čachtání jelo se dál.

Při průjezdu Vrsič passem se nám trochu zkazilo počasí, bylo dosti zamračeno a výhledy byly v mlze. Naštěstí se po chvilce alespoň něco málo ukázalo. Jelo se dost pomalu a do kopce a já si místy říkala, zda to náš karavan zvládne, ale dal to. Jinak tady bacha přitom kochání nejen na auta v protisměru, ale i na ovečky. 😀

Než se dojelo k řece Soča, tak se ale naštěstí vyčasilo. U kaňonu bylo hodně lidí, měli jsme problém zaparkovat. Chvíli jsme tam kroužili a pak využili toho, že jeden karavan akorát odjížděl. Měli jsme štěstí. Nemám ráda místa, kde je přeplněno, ale tady když se trošku popošlo, tak to nebylo tak strašný a to jsme tu byli v nejhorší dobu, odpoledne, kdy se lidi koupali. Navíc některá turistická místa za to prostě stojí, i přesty davy a Korita na Soče určitě patří mezi taková místa. Bylo to tu opravdu krásný. Nutno ještě podotknout, že když jsem si hledala na internetu, jak to zde vypadá, nechtělo se mi vůbec věřit, že ta voda je takhle průzračná. Moře, jezera, takhle krásně čistý, že vidíte na rybky i bez ponoření do vody, jsem už nějaká i viděla, ale řeku s takovouhle barvou v životě ne. V našich českých řekách bych se nekoupala. 😀

Tady jsme však neodolali a i přestože teplota vody nebyla příliš vysoká, smočili jsme se. Dokázala bych si představit tady strávit více času a v okolí trekovat či kajakovat. No třeba příště. V okolí jsou další vodopády. Prvně ten nejvyšší na Slovinsku – Boka Slap a poté Kozjak, který je kousek od města Kobarid, kde bylo v plánu přespat. Čas jsme ale měli jen na jeden z nich, jelikož už bylo po páté hodině, takže který vybrat, když oba vypadají moc hezky. No nakonec se to vyřešilo jednodušše, že jsme u toho nejvyššího bohužel nezaparkovali. Ať jsme se snažili, tady volné místečko prostě nebylo. Viděli jsme ho alespoň z dálky od silnice. Pro video mi na chvíli Lukyn zastavil. Kromě od silnice je ale možné vodopád vidět od mostu Boka a nebo pak z vyhlídkového místa asi 15 minut chůze. Stezka dokonce vede dál až nad vodopád a pohled je prý unikátní, stačí jen jít 45 minutový trek. Ten je však velmi strmý a místy vede nad hlubokými propastmi, bohužel nic, co bych stejnak mohla jít.

U vodopádu Kozjak jsme parkovali nedaleko Napoleonova mostu. V dané době se cesta kolem něj opravovala, přesto nebyl problém najít místo a my si mohli užít výhledy i z něj před procházkou k vodopádu.

Procházka k vodopádu byla super a až na pár kamených schodů to bylo i pro mne v pohodě. Většinou se šlo po hezké cestičce. Od mostu kolem řeky Soči by se šlo projít i s kočárkem. Z počátku jednoduchá, prostorná cesta, se ale postupně mění. Jak se
k vodopádu blížíte, přibývají lávky a kamenné schody a cesta se zužuje. Ale jen tady ke konci jsem potřebovala trošku pomoci. Přestože se mi šlo moc hezky, přiznám se, že večer jsem už byla totálně vyřízená. Tenhle den byl nejnáročnější z celé dovolené. Určitě mám rekord, co se týče nachozených kroků. Fakt jsem se těšila do postele. Nakonec jsme ale v Koberidu nespali, rozhodli jsme se ještě popojet a přiblížit se k moři, už ani nevím kolik bylo, když jsme to konečně parkli. Usla jsem skoro okamžitě. 😀

Ráno po snídani se vyjelo směr Izola. V Dobravě (městečko kousek vedle) jsme měli zarezervovaný náš první kemp. Belvedere camp se nachází u moc hezoučké pláže Bele Skale beach. A i přestože byla opravdu kousek, šlo se k ní bohužel pro mě z kopce. Nahoru to fyzicky, pokud máte zdravé nohy a fakt jen doma neležíte, nebylo nic hrozného asi 10 minut ani ne. Přesto to pár jedincům dalo zabrat, na jednu stranu bylo fakt teplo, takže chápu. Pro mě jak píši to byl zase oříšek dolů. Kolena trpí, i když to berlemi brzdím a snažím se jít cik cak, abych to neměla tak prudký. Lidi se mi naštěstí vyhýbají nebo mi dají přednost. Už jsem si zvykla, že na mě i zírají. Někdy jak na blázna, kam to zase lezu, ale někdy vidím v jejich očích obdiv. To fakt potěší a dobije mi energii. Jeden pán mi řekl, že jsem fakt dobrá, a že když mě viděl, přestal si stěžovat, že už ten výšlap, chce mít za sebou. 😀
To jsem se musela pousmát. Celé odpoledne jsme strávili zde. Bylo to prima. Smočila jsem se, dostala profesionální kamínkovou masáž od holek, které mi prostě několik vyhřátých kamínků položili na záda a užívala si sluníčka.

No a jelikož se skoro celý den polehávalo, tak jsme ještě večer vyrazily do města. Poprvé jsme nevařili, dali si zde večeři a zrmzlinu a nakonec později i vínko.

Čtvrtý den našeho výletu jsem byla vzhůru opět velmi brzo a tak jsem si řekla, že se projdu a užiju si východ slunce. Nakonec se mnou vyrazila i Léňa. Chytly jsme ho hned na začátku naší procházky a tak jsme si užily podívanou s výhledem na Izolu. Poté se ještě kousek pokračovalo. Míjely jsme olivové háje a vinici, až jsme došly k rezervaci Mesečev Zaliv, kde se nachází stejnojmenná pláž. Za mě ještě hezčí než ta včerejší. No asi hlavně protože jsme tam byly úplně samy. 😀 Sešly jsme dolů, abychom se smočily a pak už to obrátily zpátky do kempu, jelikož se po check out vyráželo ještě na dvě noci do Chorvatska.

Původní plán byl chorvatský Rabac, že bychom jukli na delfíny, ale narazily jsme na menší problémek, kempy i atrakce na poslední chvíli všechny obsazené. Nakonec jsme se vydali trochu ještě jižněji a bookli na dvě noci kemp Tunarica a musím říct, že to byla skvělá volba. Krásná klidná zátoka s lehkým přístupem do moře. Žádný kopec už. 😀 Navíc i řidič si potřeboval odpočinout, čekala ho cesta zpět. Bylo to zde opravdu o odpočinku, ani já kupodivu nikam nelezla. 😀 Meditovaly jsme a holky si zacvičily jógu. I já to zkusila, ale v mém podání, to jako jóga vůbec nevypadalo 😀, ale bylo fajne se alespoň protáhnout. 😀
No a odpoledne mne Léňa vzala na paddleboard. Já jen udávala směr (tam chci) a vezla se. 😀

Nazpátek domů to byla fakt štreka, tam to uteklo lépe, když se to rozprostřelo a zároveň se zastavovalo a výletovalo. Přemluvila jsem je ještě proto, že bychom mohli dát ještě poslední výlet. Chtěla jsem navštívit jezera a to buď Bled nebo Bohinj. Nakonec jsme zvolili druhé, pro menší počet lidí a zároveň super parking u Bohinské Bistrice, kde jsme i pak mohli přespat. Obklopeni horami a dalšími karavany. To jen pro zajímavost, většina míst, kde jsme parkovali na noc, totiž vypadala přibližně takhle. Skoro všude se platilo, ale nic hrozného to nebylo.

Ráno jsme se šli projít k jezeru. Skoro nikdo tam v osm hodin nebyl. Večer pršelo a i teď bylo zamračeno. Myslím, že ty mraky dodávaly těm fotkám a videím šmrnc. Lepší než to mít proti slunci.

Pak jsme ještě vyrazili z městečka Ukanc lanovkou na horu Vogel. Když jsem totiž kamarádům ukázala obrázek, jak to vypadá nahoře, bylo rozhodnuto. Léňa taky miluje hory, takže se tam muselo. 😀 I děti si přišly na své, jelikož tam měli pár dřevěných zvířátek. Sice nám pak nahoře trochu sprchlo, ale to nám nevadilo. I přesto jsme tu byli asi dvě hodinky. A teda pokud tady máte dobré počasí a ještě více času, vyražte na trek. Je tu boží 11 km okruh. Teď to bylo prostě jen poflakování u horní stanice lanovky, ale jednou ho půjdu! Tady je pár videí ze shora.

Jak vidíte, týden utekl jako voda. Příště to chce zůstat déle. Víc dovolené si kamarádi ale vzít nemohli a já musím hned po víkendu na rehábky. Takže to je konec přátelé. Ještě si tu poznamenám nějaké tipy, co navštívit příště, jelikož jsme to buď záměrně vyřadili, protože to bylo z ruky a nebo prostě dali přednost něčemu jinému.

1. jezero Bled s vyhlídkou Malá Osojnica
2. Piran
3. Vodopád Virje
4. Solkan bridge
5. Soutěska Vintgar
6. Škocjanske jame
7. hlavní město Lublaň

Samozřejmě budu ráda, za další tipy. Takže klidně mi dejte vědět, kdo v téhle zemi byl a kde se Vám líbilo. Děkuji. Určitě jsem tam nebyla totiž naposled. A jak bych zhodnotila naši cestu? Slovinsko je fakt krásné, ta příroda musí nadchnout každého. Jako velký plus bylo, že jsme nemuseli platit za hotely, avšak velký mínus byl problém s parkováním. Příště to vidím opravdu na auto a možná stan. 😀 A jet až po letních prázdninách. Kempy tu jsou dost dobře hodnoceny. Ten v Izole a pak i v Chorvatské Tunarice byl super.

Pro tento článek jsem se rozhodla vkládat videa, ok mohla by být v lepší kvalitě, hlavně ty z dálky, ale pro ukázku budou snad dostačující. Chtěla jsem prostě ukázat, jak to tam reálně vypadalo. Žádné upravené, instagramové fotky. Navíc ani fotky to tolik nezachytí. Mám sice pár hezkých, ale třeba příští článek bude zase o fotkách, tak to chtělo i změnu, a taky protože tolik videí ani vlastně z toho místa nemám. 😀A na co se můžete těšit? Na jedno z nejhezčích měst Evropy. No uvidíte. Zatím pa.