Rubrika: Kačolkův blog

Tak pokračujeme v pokrocích. Sice ještě nestojím bez chodítka, ale i tak jsou posuny vidět. Jako každé ráno byl u mě můj ošetřující lékař a ptal se, jak se daří. Zrovna jsem si čistila zuby, tak měl radost, že sedím. Ale já z toho měla radost hlavně proto, že jsem to šmrdlala pravačkou. 😀  Každopádně mi oznámil,…

Omlouvám se za tu prodlevu, ale jak se snažím postavit na nohy, tak mám čím dál tím méně času. Navíc jsem šíleně pozadu, v realitě je už skoro konec ledna a já jsem teprve někde v půlce září. A to ani nepíšu den po dni jako Jirka. Ale ten si válí šunky doma. 😀 No jo, blbě…

Probouzím se, a je mi divně. Mám v puse nějakou trubičku, nemůžu mluvit a vidím rozmazaně. Dopr., co se děje? Kde to jsem? Začínám hrozně panikařit, … To se operace asi nepovedla nebo proč se cítím, tak jak se cítím? Nějaká žena zřejmě sestra si toho všimne a ptá se, zdali mám bolesti. Vychází ze mě…

Já se všem moc omlouvám, vím, že jsem dlouho nic nenapsala, ale teď mě čeká psaní o velmi ošklivých věcech, a kdo by chtěl tohle číst na Vánoce. Zároveň jsem neměla skoro vůbec čas, ne že bych pekla vánoční cukroví, letos jsem to holt nedala, ale rehabilitace jsou velmi časově náročné. Proto to dnes trochu…

Tak mám týden do operace a nevím, zdali je to strachem z výsledku z ní nebo jak mě rozebrala paní psycholožka, ale je mi zase blbě od žaludku. Nedokážu do sebe nic narvat. Ale bojuji s tím, protože vím, že jíst musím. Ségry mě zásobují fresubinama. Jedná se o proteinové drinky. Pan doktor mi je taky předepsal, ale…

Tak pokračujeme v pokrocích. Sice ještě nestojím bez chodítka, ale i tak jsou posuny vidět. Jako každé ráno byl u mě můj ošetřující lékař a ptal se, jak se daří. Zrovna jsem si čistila zuby, tak měl radost, že sedím. Ale já z toho měla radost hlavně proto, že jsem to šmrdlala pravačkou. 😀  Každopádně mi oznámil,…

Omlouvám se za tu prodlevu, ale jak se snažím postavit na nohy, tak mám čím dál tím méně času. Navíc jsem šíleně pozadu, v realitě je už skoro konec ledna a já jsem teprve někde v půlce září. A to ani nepíšu den po dni jako Jirka. Ale ten si válí šunky doma. 😀 No jo, blbě…

Dnes ten článek pojmu trochu jinak. Zaměřím se na mé pokroky, které jsem udělala do mé poslední operace, která se uskutečnila v září. Poté totiž začalo vše od začátku, ale to až jindy. První věc, s kterou jsem se musela smířit, bylo to, že jsem se nedokázala o sebe postarat. Byla jsem upoutaná na lůžko a odkázána…

Je ráno a Jirka plete. Když jsem se ho zeptala, jak k tomu přišel, tak mu to prý přinesl jeden jeho hodný kamarád. Děkujeme Davide, opravdu krásná barva vlny. Říkám si, co z toho asi bude, a plánuji, co vše má Jířa vyrobit. No co, když už s tím jednou začal. 😀 Odpoledne za mnou přišel poprvé o berlích!…

Moje noha měla lešení. Tzv. fixátory, které mi držely nohu pohromadě. Každého jsem ujišťovala, že to opravdu nevadí, když mě za ty fixátory vezmou a trochu mi nohu posunou, aby nebyla furt v té samé poloze. Stejnak mi nikdo nevěřil a málokdo se odvážil. Chápu, vypadá to hrozivě. Většina kamarádů (ta mužská část hlavně) často zezelenala,…