Kačka se chce taky vypsat

Tak už je to asi dva a půl roku, co se mi převrátil život naruby. Je neskutečný, jak to letí. Když jsem ležela v nemocnici, tak jsem si myslela, že již budu běhat. Bohužel jsem se do teď nezbavila berliček a vzhledem k další (už nedokážu ani sama vyčíslit kolikáté) operaci, která se konala před měsícem a půl, jsem se opět dostala na vozík. Musím se přiznat, že je neskutečně náročné, když uděláte nějaké pokroky a pak přijde další rozříznutí, že se zase vrátíte o kus zpátky. Před operací jsem se už pokoušela o první kroky, takže co bych dala teď za to, být tam, kde jsem byla třeba v létě 2021. Sice se nejednalo o nijak velký zákrok, ale i tak mi přijde, že se mé tělo už bouří, je už unavené a ta regenerace je čím dál namáhavější. Docela se i dotuji prášky, bez nich to fakt nejde. 🙁 A to už je co říct, že si ho beru, protože jsem se vždy snažila dávky snižovat a být i úplně bez toho. Ale teď není čas na hrdinství. Jinak o jakou operaci tedy šlo? Jednalo se o další zásah do stehna. Konkrétně mi vytáhli tohle, což je mimochodem jen asi třetina toho, co v sobě stále mám:

Je to ta užší a kratší dlaha vpravo a pár šroubků, které mi vyndali. A to z důvodu, že mě kovy tlačí nepříjemně do kolene. Bohužel šla vyndat jen tato část, protože stále nade mnou visí hrozba zlomeniny díky užší kosti, která mi byla nahrazena z lýtka.

No dobře beru zpět, nebyl to malý zásah do těla. Pěkně mě rozřízli. Ale vlastně víceméně otevřeli již předešlé rány, takže až na jednu jizvu, která je z druhé strany a není vidět na obrázku, nevznikly nové jizvy. Ale ach to šití, z toho jsem byla trochu nešťastná 🙁

Původní jizva byla totiž uzoučká sešitá svorkami (díky tomu a péči byla už po dvou letech méně viditelná) a nyní se to prostě takhle slátalo nití. No proč ne, když už jich mám tolik že :P? Nu uvidíme, za pár měsíců, jak bude vypadat. Teď je důležité zase nohu rozhýbat a posílit a na tom nyní opět pracuji.

Takže se omlouvám díky rehabilitaci a celkové únavě psát moc nezvládám. Každopádně alespoň takhle krátkým článkem dávám o sobě vědět. Děkuji moc, že mi stále píšete a fandíte, že s nadějí nového článku občas mrknete na moje stránky. Děkuji proto i za vytrvalost a trpělivost, protože vím, že je to opravdu dlouho, co jsem psala naposled. Vzpomínám, že to bylo po operaci kolene a chystala jsem se do Kladrub. A tam jsem nyní znovu, a to již potřetí. Týýýý joooo, jsem tu už víc jak doma 😀 A vím, že jsem do teď nenapsala ani o mém prvním pobytu tady. Ale pokusím se to napravit, protože mi psaní chybí a myslím, že je škoda neukázat, co se dělo za poslední dva roky, jak jsem tady makala, a co vše jsem zvládla. Celkově bych ráda porovnala ty tři pobyty tady nebo napsala o novinkách v mém životě, ale to třeba příště, ale opravdu nevím kdy, …

Jo ale slibuji, že to bude veselejší:)

Mějte se pěkně a přeji hodně zdraví v Novém roce!