Asi bych správně měla navázat tam, kde jsem minule skončila. Předpokládám, že to asi i očekáváte, ale ne. Dnes budu psát o všem možném, jen ne o mých pokrocích. Možná to nebude mít hlavu ani patu, a už vůbec ne nějakou časovou posloupnost, ale co, jdu do toho. Dnešní psaní bude o vašich komentářích a dotazech. A asi si i trochu zavzpomínám na dřívější časy.
Možná si někdo všiml, že už tolik nelajkuju či nereaguju na vaše komentáře, ale věřte, stále je čtu, i když třeba s časovým zpožděním. 🙁 Vím, že nás čte hodně lidí a někteří se třeba ještě neodvážili nám napsat, ale kdyby chtěli, budu ráda, když to udělají. Velmi mě vaše vzkazy nabíjejí a i díky nim stále bojuji a makám, co to jde. A dnes mě jeden obzvlášť dostal, takže nemohu se o něm nezmínit.
Moc děkuji, že jste nám napsal. Když jsem začala psát moji verzi našeho příběhu, tak cílem bylo se z toho jednoduše vypsat a musím se přiznat, že mi to opravdu pomáhá. Proto jsou i moje články více emotivní než třeba Jirkovy, protože prostě píšu, co mám či jsem měla na srdci.
Jak jsem již zmiňovala, ani jsem si nebyla jistá, zdali to mám zveřejnit a už vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo někomu pomoci. Každopádně je to naprosto neuvěřitelný, a i když je to pro mě nyní docela náročné v psaní pokračovat a to z různých důvodů, říkám si, že i kvůli vám prostě musím! Mrzí mě, co se přihodilo vaší dceři. A mám tu vzkaz pro ni. Kdyby sis chtěla třeba jen popovídat nebo si zanadávat, klidně napiš na IG či FB,… PS: Máš fajne taťku:)
Opět jsem zaznamenala, že se někteří z vás ptali na moje dětství, asi mohu prozradit, že něco málo zmíním v Jiříkově knížce a třeba je i možný, že se někdy i více rozepíšu, … No uvidíme.
Dále se často ptáte na recepty u jídel, které na blogu zmíníme nebo si přejete doporučit nějakou restauraci či místa na dovolenou. Ráda se o vše podělím. Poslední recept, který jsem vkládala do komentářů, byly pohankové palačinky a věřte, že od té doby mám na ně takovou chuť, že až to půjde, hned si je udělám. 😀 Pokud je někdo vyzkoušel, dejte vědět, zdali se dílo povedlo a hlavně chutnalo.
Ráda vařím, a hlavně mám radost, když se to povede a druhý to ocení. Jediný, co mě štve, že se s něčím pitváte takovou dobu a snědeno je to za pět minut a jediný, co zbude, je špinavé nádobí. 😀 Ještě, že máme tu myčku. 😀 A jelikož podle slov Jirky ji vyskládám vždy blbě a neúsporně, dává do myčky vše on. 😀
Každopádně, si nyní teda zkusím něco dovolit doporučit. Mám ráda recepty od Kamily Randusové alias Kamu (najdete ji na IG jako chefkamu). Velmi sympatická holčina, která ráda cestuje, bloguje a hlavně geniálně vaří. Jedno z mých oblíbených jídel je její burgr s krevetami, mangem a chilli, který najdete v její pestrobarevné kuchařce. Ta kombinace těchto surovin je naprostá bomba! To musíte ochutnat. 🙂 Jen z té fotky mi málem ukápla slina. 😀 Koukejte, jak krásně to vypadá.
A jelikož jsem Vám tu teď některým udělala chutě, bylo by nefér, kdybych daný recept nezveřejnila. Ale dám sem moji jemně upravenou verzi.
Pokud jste z Pardubic a okolí kupte si housky v pekařství Optimista. Tj. takový tip, když se vám bulky nechtějí péct. 🙂
Suroviny:
- Vyloupané předvařené krevety (tak cca 20ks)
- Stroužek česneku
- 2 lžíce oleje
- Sůl
- Pepř
- 3-4 lžíce sladké chilli omáčky
- 1 malá červená cibule
- 1 větší zralé mango
- 1 zralé avokádo
- Bylinky (pár lístků thajské bazalky nebo trochu koriandru)
- Zakysaná smetana
- Housky z Optimisty nebo jiného pekařství
Postup:
Nejprve osolíme a opepříme krevety, a spolu s nalisovaným česnekem a olejem je lehce osmažíme. Do misky nakrájíme na kostičky avokádo, mango, cibuli a přidáme chilli omáčku a promícháme. Housky rozkrojíme, kdo je má rád křupavé, jako Jířa, může je na chvíli strčit do trouby nebo topinkovače. Nasekáme bylinky, které máte k dispozici. Na vrchní část bulky namažeme zakysanou smetanu a dáme trochu bylinek. Na druhou část dáme salsu a krevety a přiklopíme. Dobrou chuť.
Tak a teď ještě k té dovolené. To je velmi obtížné, každý má jiné preference. Chtěla jsem vybrat nejhezčí místo, které jsem navštívila a doporučit ho, ale to je taky těžké, protože nemám jen jedno. Již jsem zmínila, že je mým snem navštívit Nový Zéland a znovu se vrátit do Kanady. Ano i tam by každý milovník hor a přírody měl zavítat. Když koukám po letenkách, narážím i na další zajímavá místa a musím svůj seznam (must visit) rozšířit. Už toho tam mám tolik, že to ani do důchodu nemám šanci stihnout. 😀
Každopádně jsem se rozhodla vybrat místa, které né každý úplně zná. Dnes napíšu něco málo o krásné Dominice. Pozor nepleťte si to se známější Dominikánskou republikou (neboli Dominikánou). Jedná se o dvě různé země, i přestože je omývá stejné moře – Karibské. Oproti jiným karibským ostrovům neláká turisty na bílý písek a pláže, ale pro svoji jedinečnou tropickou přírodu. Po pravdě tu nenajdete skoro žádné rezorty. Jako by se tu zastavil čas. O to nádhernější je.
I přesto, že se zde mluví anglicky, tak jsme místy díky šílenému přízvuku nerozuměli ani slovo.:D Každopádně lidi jsou zde velmi milí a ochotní, ale nikdo se vám nevnucuje. Většinou vás pozdraví, zeptají se, odkud jste, vítají vás na ostrově a přejí, ať se vám tu líbí.
Hned po připlutí do přístavu nás vyzvednul domluvený transfer do našeho ubytování poblíž Marigotu. Na danou jízdu nikdy nezapomenu, byl to neskutečný zážitek. Jeli jsme do kopce přes Central Forest Reserve (národní rezervace). Z dodávky jsme měli krásný výhled na okolní krajinu. Jen jsem koukala s otevřenou pusou a přiblble se usmívala a tak nějak se vrtěla do rytmu karibské hudby, kterou nám náš řidič pustil. Už tady mě pohltila atmosféra ostrova. Takhle si představuji pravý Karibik! Tak a teď sem dám pár mých foto, abyste to taky okoukli.
Tady jsme na úplným jihu ostrova. Vyšlápli si malý kopeček a již se kochali krásným výhledem. Zajímavostí tohoto místa je, že daná úzká cesta rozděluje Atlantik (vpravo) a Karibské moře (vlevo). Takže se můžete vykoupat rovnou v obou.
Tento den jsme měli vyloženě štěstí. Velmi často je dané jezero v mlze a věřte, jen co jsme dokončili trek kolem tohoto jezera, tak už i bylo. Ale my jsme ho stihli obejít a užít si výhledy.
V Dominice najdete plno krásných a dokonce i vyšších vodopádů. Ale tento je můj favorit a to nejen pro svou dostupnost ale možnost se v jezírku smočit (ve většině dalších se to totiž nedoporučuje nebo nemůže).
Tak tohle byla vážně sranda. Hlavně když majitelův pejsek se chtěl vozit s námi a neustále měnil loď. 😀 I u mě se kousek projel. Jelo se po proudu řeky, mě to neustále plulo na kraj a často jsem uvízla. 😀 Mě na fotce asi poznáte, protože tam jsem celá, ale Jiřík tam má jen nohy. Ale fotil to on. 😀 A to je vše už jen pár tipů na závěr:
- Ochutnejte červené banány.
- Dejte si drink Indee´s ve stejnojmenném baru na pláži Mero.
- Jděte po stopách pirátů z karibiku (je zde pár míst, kde se natáčelo a kde běhal Johnny Depp).
- Vykoupejte se ráno u krásného vodopádu Emerald pool.
- Navštivte okolní ostrov Guadaloupe, kam lítá z Paříže nízkonákladově společnost Level a díky tomu se do Karibiku můžete dostat za pakatel, navíc lodí je to jen 2h od Dominiky.
- Kupte si od místních za 1 karibský dolar (cca 9 Kč) papáju či mango (často se prodávají na kraji silnice).
- Trekujte v národním parku Morne Trois Pitons kolem jezer.
- Navštivte místo, kde se potkává Atlantik s Karibským mořem.
- Ubytujte se v přírodních bungalovech.
- Navštivte vroucí jezero uprostřed pralesa.
- Vyzkoušejte tubing.
Tak, kdo by sem nechtěl? Já se sem určitě vrátím. Nic mě nezastaví ani ta pitomá nehoda! 🙂
Když si Jirka přečetl tenhle článek, tak mi napsal, že je to už spíš kuchařka/cestopis. 😀 Tak jen doufám, že vás to moc nezklamalo, protože mě to moc bavilo. 🙂 Pa příště.