Autor: Kačolek

Tak pokračujeme v pokrocích. Sice ještě nestojím bez chodítka, ale i tak jsou posuny vidět. Jako každé ráno byl u mě můj ošetřující lékař a ptal se, jak se daří. Zrovna jsem si čistila zuby, tak měl radost, že sedím. Ale já z toho měla radost hlavně proto, že jsem to šmrdlala pravačkou. 😀  Každopádně mi oznámil,…

Omlouvám se za tu prodlevu, ale jak se snažím postavit na nohy, tak mám čím dál tím méně času. Navíc jsem šíleně pozadu, v realitě je už skoro konec ledna a já jsem teprve někde v půlce září. A to ani nepíšu den po dni jako Jirka. Ale ten si válí šunky doma. 😀 No jo, blbě…

Dnes ten článek pojmu trochu jinak. Zaměřím se na mé pokroky, které jsem udělala do mé poslední operace, která se uskutečnila v září. Poté totiž začalo vše od začátku, ale to až jindy. První věc, s kterou jsem se musela smířit, bylo to, že jsem se nedokázala o sebe postarat. Byla jsem upoutaná na lůžko a odkázána…

Je ráno a Jirka plete. Když jsem se ho zeptala, jak k tomu přišel, tak mu to prý přinesl jeden jeho hodný kamarád. Děkujeme Davide, opravdu krásná barva vlny. Říkám si, co z toho asi bude, a plánuji, co vše má Jířa vyrobit. No co, když už s tím jednou začal. 😀 Odpoledne za mnou přišel poprvé o berlích!…

Moje noha měla lešení. Tzv. fixátory, které mi držely nohu pohromadě. Každého jsem ujišťovala, že to opravdu nevadí, když mě za ty fixátory vezmou a trochu mi nohu posunou, aby nebyla furt v té samé poloze. Stejnak mi nikdo nevěřil a málokdo se odvážil. Chápu, vypadá to hrozivě. Většina kamarádů (ta mužská část hlavně) často zezelenala,…

Prvně bych vám chtěla poděkovat za přáníčka k svátku. Bylo to velmi milé a moc mě to potěšilo. A jelikož jste mně udělali takovou radost, tak vám dnes dám malý dárek já a to další článek. Tak tedy: Jedna z prvních velkých vizit, kterou si pamatuji, byla takové divadélko. Jirka o tom článek psal, já bych jen…

Se zatajeným dechem jsem čekala na první komentáře mého článku, no přiznám se, byla jsem mírně nervózní:D Asi tak: Začala jsem se totiž vypisovat a zjistila jsem, že mě to nejen baví, ale hlavně pomáhá. Proto jsem si říkala, že s tím určitě nepřestanu, ale dlouho jsem váhala, zdali to mám poslat do světa. 🙂 Pak…

Nebudu psát den po dni, nebudu dny číslovat, možná někdy nebude jasný, co je vlastně za den, přeci jen píši v přítomnosti minulost a teď určitě někoho i zklamu (omlouvám se předem), ale nebudu psát, kde jsem zrovna dnes nebo co aktuálně dělám (alespoň prozatím, i když nevím, třeba se možná omylem prokecnu 😀 ) Každopádně…