Autor: Kačolek

Já se všem moc omlouvám, vím, že jsem dlouho nic nenapsala, ale teď mě čeká psaní o velmi ošklivých věcech, a kdo by chtěl tohle číst na Vánoce. Zároveň jsem neměla skoro vůbec čas, ne že bych pekla vánoční cukroví, letos jsem to holt nedala, ale rehabilitace jsou velmi časově náročné. Proto to dnes trochu…

Tak mám týden do operace a nevím, zdali je to strachem z výsledku z ní nebo jak mě rozebrala paní psycholožka, ale je mi zase blbě od žaludku. Nedokážu do sebe nic narvat. Ale bojuji s tím, protože vím, že jíst musím. Ségry mě zásobují fresubinama. Jedná se o proteinové drinky. Pan doktor mi je taky předepsal, ale…

Dnes ten článek pojmu trochu jinak. Zaměřím se na mé pokroky, které jsem udělala do mé poslední operace, která se uskutečnila v září. Poté totiž začalo vše od začátku, ale to až jindy. První věc, s kterou jsem se musela smířit, bylo to, že jsem se nedokázala o sebe postarat. Byla jsem upoutaná na lůžko a odkázána…

Je ráno a Jirka plete. Když jsem se ho zeptala, jak k tomu přišel, tak mu to prý přinesl jeden jeho hodný kamarád. Děkujeme Davide, opravdu krásná barva vlny. Říkám si, co z toho asi bude, a plánuji, co vše má Jířa vyrobit. No co, když už s tím jednou začal. ? Odpoledne za mnou přišel poprvé o berlích!…

Moje noha měla lešení. Tzv. fixátory, které mi držely nohu pohromadě. Každého jsem ujišťovala, že to opravdu nevadí, když mě za ty fixátory vezmou a trochu mi nohu posunou, aby nebyla furt v té samé poloze. Stejnak mi nikdo nevěřil a málokdo se odvážil. Chápu, vypadá to hrozivě. Většina kamarádů (ta mužská část hlavně) často zezelenala,…

Prvně bych vám chtěla poděkovat za přáníčka k svátku. Bylo to velmi milé a moc mě to potěšilo. A jelikož jste mně udělali takovou radost, tak vám dnes dám malý dárek já a to další článek. Tak tedy: Jedna z prvních velkých vizit, kterou si pamatuji, byla takové divadélko. Jirka o tom článek psal, já bych jen…

Se zatajeným dechem jsem čekala na první komentáře mého článku, no přiznám se, byla jsem mírně nervózní:D Asi tak: Začala jsem se totiž vypisovat a zjistila jsem, že mě to nejen baví, ale hlavně pomáhá. Proto jsem si říkala, že s tím určitě nepřestanu, ale dlouho jsem váhala, zdali to mám poslat do světa. ? Pak…

Nebudu psát den po dni, nebudu dny číslovat, možná někdy nebude jasný, co je vlastně za den, přeci jen píši v přítomnosti minulost a teď určitě někoho i zklamu (omlouvám se předem), ale nebudu psát, kde jsem zrovna dnes nebo co aktuálně dělám (alespoň prozatím, i když nevím, třeba se možná omylem prokecnu ? ) Každopádně…