Treky, které musím jít znovu – II. část

Minule jsem psala o Thajsku a krásném treku na Krabi. Nyní se dostáváme na úplně jiný kontinent.

Na druhém místě se umístil trek s názvem Berg lake trail, který se nachází v Kanadě v provinčním parku Mount Robson v Britské Kolumbii. Tato vícedenní přes 40 km dlouhá tůra vás provede kolem tyrkysových jezer, vodopádů, ledovce a stejnojmenné nejvyšší hory kanadských Skalnatých hor. Mount Robson měří úctyhodných 3954 m a vystoupit až na vrchol je náročné i pro špičkové horolezce. Ale nebojte, sem lézt nebudeme, a přesto si tento kouzelný park s krásnou přírodou užijeme.

Tůra začíná několik set metrů od návštěvnického centra, kde je nutné vyzvednout si povolení k přespání v kempu a shlédnout krátké informativní video. Rezervaci ubytování doporučuji provést s předstihem. Trek je velmi oblíbený a hlavně v sezóně se rychle plní kapacita. O tom jsme se i sami přesvědčili, když jsme dne 28.8. na stránkách vlády Britské Kolumbie, která park spravuje, 17 dnů před absolvováním rezervovali poslední volný kemp. 😀 Na daných stránkách naleznete plno důležitých informací, dokonce i tuto užitečnou mapu této tůry.

První část treku vás zavede k jezeru Kinney. Daných sedm kilometrů je opravdu snadných, tuto procházku proto absolvuje nejvíce lidí. Tento úsek je sjízdný i na kole, někdo toho proto využívá s cílem ušetřit nějaký ten čas na trase. Kolo zde nechá a poté pokračuje dál pěšky. Pokud nemáte čas ani sílu na celý trek, minimálně sem se ale přijeďte podívat. Výhled od jezera je totiž velmi krásný, až to donutí člověka se prostě zastavit a jen tak koukat.

Další část trasy vede údolím Tisíce vodopádů. Tisíc jsme jich po trase sice neviděli, ne že bych to počítala, ale i tak je jich dost k vidění. Na fotce níže můžete vidět White falls.

Nejhezčí z nich je však Emperor fall. Se svou výškou 46 m je opravdu obří. Když jsem u něj stála, tak jsem byla opravdu malinká jak mravenec.

Třetí část trasy je již k samotnému jezeru Berg lake, po kterém je pojmenován daný trek. Za pěkného počasí, když není větrno, můžete pořídit pěkné fotky hory Mount Robson, jak se zrcadlí v jezeře. My bohužel neměli štěstí na klidnou hladinu.

Každopádně až se tady pokocháte, nemusíte hned razit nazpátek. Pokud máte čas, můžete si výlet ještě prodloužit. Podívat se můžete např. k dalším vodopádům Tobbogan falls a nebo si užít jezero Berg lake a horu Mount Robson z pěkného výhledu.

K tomu mohu doporučit trasu k Mumm Basin, odkud je budete mít jako na dlani. Z kempu Robson Pass se tam dostanete po značené stezce, zdoláním 4,5 km a nastoupáním dalších cca 500 výškových metrů.

Víceméně záleží na vás, jak dlouhou trasu treku si zvolíte. Já původně chtěla trek zvládnout za jeden den a ušetřit nějaký ten čas pro další místa naší plánované trasy po Kanadě, a proto jsem hledala informaci, zdali to je vůbec reálné. Nakonec jsem vypátrala, že to možné opravdu je, a dokonce jsme se o tom sami přesvědčili, jelikož jsme na trase potkali dvě holanďanky, které vyšly na lehko brzy ráno s tím, že u Berg lake to otočily a večer se vracely. Tak to jednodenní trasa se dá zvládnout za 10-12h. Ale musím se přiznat, že jsem ráda, že jsem nakonec od toho upustila a trek rozvrhla na dvě noci. Díky tomu jsme nemuseli spěchat a mohli si trasu prodloužit a víc užít. Každopádně jít nalehko s malou sváčou a pitím je něco jiného než šlapat trasu s 20-ti kg na zádech, takže jsem to nechtěla podcenit. A jelikož jsem šikovná, uměla jsem si to dobře zařídit. Měla jsem sebou silného chlapa, tak jsem mu něco naložila. 😀

Né nebojte, neprotestoval a neměl to moc těžké. Brali jsme jen to nejnutnější. A mně se do batohu taky něco vešlo. Sice vypadá menší, ale je pěkně narvaný. 😀 Stan, který byl nejtěžší, nesl ale Jirka. Přesto byl místy rychlejší než já. No jo má delší nohy, to bude tím. 😀 Trek jsme započali v pozdějších odpoledních hodinách a do kempu Whitehorn dorazili akorát na večeři. Na plynové bombě jsme si uvařili lahodné párky a Jirka poté všechny přítomné táborníky šokoval, že se v řece Robson, která měla odhadem, tak pět stupňů vykoupal.

Než byla tma jsme ještě samozřejmě postavili stan a naplánovali další den.

Čekalo nás minimálně dvakrát víc km než první den. Usnout mi, ale jen tak nešlo. U večeře nám totiž dva kanaďani vyprávěli, že prý před čtrnácti dny se tu v kempu toulal grizly. A když řval, byl slyšet prý na míle daleko. Dobrý večerníček na noc. S tím se mi fakt moc dobře usínalo. 😀 Ale nakonec jsem nějak odpadla. Druhý den brzy ráno jsme vyrazili. Stan jsme si troufli se spacáky a karimatkou nechat v kempu. Šlo se o dost líp, když se toho tolik netahalo. Co jsem byla ráda, že jsem tam opravdu nenechala, bylo teplé oblečení. Čím dál jsme šli, tím větší byla zima a postupně jsem se musela z jarního outfitu obléct do zimního. Oteplováky, které jsem navlékla na legíny, rukavice a čepice byli nutností. Cesta pěkně utíkala, bylo se čím kochat. Krásná příroda všude kolem nás a žádná nudná trasa.

Třeba přes pár takovýchto mostů jsme přecházeli. Boží, miluju mosty. A tenhle na obrázku si do teď speciálně pamatuji. Za tímhle mostem jsme potkali dva rangery, kteří Jirku poučili, že sprej na médi má mít po ruce v pohotovosti. Měl ho totiž zavěšený na šňůrce kolem krku pod popruhem batohu a to se jim moc nezdálo, že by ho rychle dokázal vytasit v případě nutnosti. Dále nám doporučili mluvit nahlas či před zatáčkou tleskat. Medvídci se většinou bojí víc nás, než my jich, a když to uslyší, zdrhnou. No úplně jsem nesouhlasila. 😀 Ale od té doby jsem furt tleskala. 😀 A musím se přiznat, že jsem ráda, že jsem na trase žádného nepotkala. Vidět méďu by mě nevadilo, ale jen z bezpečné vzdálenosti a např. z auta nebo lanovky. 😀

Když jsme dorazili k Berg lake, tak jsme si na chvíli odpočinuli v turistické chatce. Spát se tam nesmělo, jen jsme se ohřáli a zase jsme pádili. Čekal nás výstup k vodopádům Tobbogan falls a já hrozně chtěla fotku Berg lake a Mount Robson z výšky. Takže se šlo ještě dál.  Akorát jsme nekoukali na mapu a šli tak nějak podle sebe. 😀 Zase jsme objevili nějakou zkratku nezkratku. 😀 To je taková naše věc, že omylem na místo dojdeme i přestože nemůžeme najít správnou cestu a většinou si to nedobrovolně ztížíme. 😀 Vyškrábali jsme se do místa, kde jsme pak foto a video pořídili. A to byl vrchol našeho treku.

Byla to nádhera. Jezero z výšky mělo tyrkysovou barvu. Úplně mi ladilo s bundou. 😀 Pořídili jsme ještě několik dalších fotek a poté jsme se pomalu museli vracet, abychom zpátky do kempu dorazili za světla. Naštěstí nám stan nikdo neukradl, takže jsme si vyrobili večeři, poslední jídlo, které jsme v batohu nesli a šli spát. Ráno jsme se sbalili a šli daných 11 km zpět k našemu autu. Hlad nás tak hnal, že jsme asi trhli rekord. U návštěvního centra bylo otevřené bistro, tak jsme si dali snídaňový oběd a poté již razili dál na západ Kanady. Celkem jsme dle chytrých hodinek našlapali 49 km a nastoupali přes 1200 výškových metrů.

Ještě zmíním, že když jsem se na daný trek chystala, potřebné informace byly dohledatelné jen v angličtině. Většina recenzí zdůrazňovala, že trail je vícedenní a náročný. Po absolvování mě proto překvapilo, že trasa není tak obtížná a smála se, že ti kanaďani přehání a nic nevydrží. 😀 V některých úsecích sice bylo prudší stoupání např. mezi kempem Whitehorn a vodopádem Emperor nebo k Tobbogan falls, ale i tak jsem se zbytečně bála, že to nezvládneme. Trek proto určitě doporučuji i trekovým začátečníkům, ale rozvrhněte si ho alespoň na dva dny.

Doporučení na závěr:

1. Rezervujte a plánujte s předstihem.
2. Vezměte si sebou dostatek jídla, avšak pamatujte na to, že to celou dobu ponesete na zádech.
3. Počítejte s jakýmkoliv počasí, proto si vezměte nejen nepromokavé oblečení, ale i teplé oblečení.
4. Vezměte si sebou „bear sprey“ , opravdu je zde možné na méďu narazit.