Treky, které musím jít znovu – III. část

Někdo se jede na svatební cestu slunit k moři a je ubytovaný v hotýlku s bazénem a někdo jako my jede zmoknout, šplhat po kamenech a tulit se do stanu. 😀 Ano takovéto byly naše líbánky a řeknu rovnou, neměnila bych. Viděli jsme spousty krásných míst a absolvovali tento trek, který do dnes považuji za nejhezčí a nejnáročnější, co jsem doposud šla.

Dovolte mi představit vám první místo – jednodenní hřebenovou tůru, nacházející se v Norsku v národním parku Jottunheimen. Trek Bessegen Ridge začíná u jezera Gjende, který se nachází od hlavního města Osla necelých pět hodin a pouhé 2,5 hodiny od olympijského Lillehammeru.

Trasa Gjendesheim-Besseggen-Memurubu je dlouhá 14 km a prý se považuje za národní trail Norska. Říká se, kdo daný trek nejde, jakoby v Norsku ani nebyl. Takže bylo nutností ho zařadit do naší trasy. 😀  

U přístavu ve vesnici Gjendesheim jsme ráno zaparkovali (je zde placené parkoviště), šli ověřit jízdní řád lodní dopravy a koupit si lístek.  Měli jsme štěstí, že do půl hodinky měl spoj vyrazit. Lodí jsme se za cca 20 minut dostali do Memurubu, odkud jsme trek zahájili. Místo leží v nadmořské výšce 1 008 m a nejvyšší bod trasy – vrchol Veslefjellet má 1 743 m.n.m., takže nás hned čekalo převýšení 735 metrů. Už po půl hodince stoupání jsem měla jazyk na vestě, a několikrát mi bliklo hlavou, co jsem si to proboha vymyslela. 😀 Jedna nožka, druhá nožka se ale ani nevím jak, posouvala setrvačností dál. Ono mi nic jinýho nezbývalo, jelikož auto bylo na druhé straně. 😀 Avšak když jsem si vzpomněla na informaci, kterou jsem při plánování dohledala, že trek chodí norské děti, řekla jsem si, že když to zvládnou oni, já též.

Extrémně foukalo, ale naštěstí nepršelo. Ještě, aby se to smekalo, to by nám scházelo. 😀 Už takhle mě to málem odfouklo. 😀 Stačí, že prsty nám to nafouklo. 😀

Jelikož byl srpen – hlavní sezóna a na Norsko hezké počasí, šlo trek dost lidí. Před vámi i za vámi. Nešlo proto zabloudit, šli jsme s davem, než se po cestě roztrousil. Trasa však byla hezky značená a to červenými písmeny T jako je vidět níže na kameni.

Stoupáme a užíváme si výhledy, které jsou opravdu parádní. Avšak nejhezčí a nejvíce fotografované místo celého treku je přibližně v polovině. Jedná se o skalnatou úzkou šíji Bandet, která odděluje tmavě modré jezero Bessvatnet od tyrkysového jezera Gjende. Kvůli této fotce jsem to celé absolvovala. Je to naprostá nádhera.

Na první fotce to vypadá, že jsou jezera vcelku blízko sebe, ale jsou od sebe vzdálené cca 450 výškových metrů.

Po přejití hřebenu a vychutnání výhledu se šlo dál na vrchol. Po pravdě, já měla odškrtnuto a nejradši bych se rovnou teleportovala do auta. Ale ještě nás pár km čekalo. Stoupání střídalo klesání. Místy bylo klesání mnohem náročnější než samotné stoupání. Byli zde místa, kde jsem si říkala, být tu mokro, tak to je dost o držku. Úsek za jezerem Bessvatnet nebyl jištěný a bylo nutné použít ruce a vyloženě lézt po kamenech. Zde se šlo pomalu a bylo nutné být opatrný.

Z hory Veslfjellet jsme bohužel neměli dobrý výhled, počasí se postupně zhoršovalo. Ale za pěkného počasí je možné vidět i okolní hory jako např. Besshoe nebo Tjornholstind , které měří přes 2.tis. m.n.m. Nahoře jsme si uvařili na plynové bombě polívečku na posílení a zahřátí a poté se šlapalo dál. Při sestupu jsme narazili ještě na úsek s lanem, kde jsem také váhala, zda to zvládnu, ale nakonec to vypadalo z dálky hůř, než to doopravdy bylo. Na poslední fotce už máme největší sestup za sebou. Zde si ještě naposledy vychutnávám krásu jezera Gjende.

Když jsme konečně došli k autu, uvědomila jsem si, že mě neskutečně bolej nohy, ale byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Vždyť jsem nastoupala přes tisíc metrů, což je v rámci jednodenního výletu opravdu dost. Trek i s vařením a obědváním nám trval lehce přes sedm hodin. Jsou jedinci, kteří trasu zvládají i za 5-6h, ale my se nikam nehnali a já šla opravdu pomalu. Díky této informaci a také, té že cestu zvládají děti a dokonce i psi, jsem nečekala, že trasa bude v některých úsecích tak obtížná a dodnes nechápu, jak to pejsci dávají, možná je majitelé nesou v batohu nebo nevím. 😀 A dané děti, ti musí od mala dost trénovat. 😀 Trasa vyžaduje dobrou kondici. U Berk lake v Kanadě jsem se smála, že náročnost místní zveličují, ale za to tady v Jottunheimenu zase norové příliš zlehčují.

Ještě zmíním, že trek je možné jít i obráceně, tzn. vyjít rovnou z Gjendesheimu a na zpět se nechat odvést lodí. My volili nejdříve loď z důvodu, že jsme se báli, že zpáteční spoj, který jel už před 17h nestihneme. Četla jsem si o trase a několika lidem se to i stalo a pak nedobrovolně museli jít po náročném několikahodinovém chození ještě zpět. Navíc v porovnání byla cesta z Memuburu o něco jednodušší.

Pokud však nechcete za loď platit (za naší návštěvy 120 NOK za osobu), můžete jít podél jezera Gjende z Gjendesheimu do Memurubu pěšky a poté absolvovat hřebenovku. Avšak počítejte o prodloužení trasy o 3,5h. Loďka nám tedy ušetřila dost času.

Při odjezdu jsme kousek za vesnicí potkali stádo losů a tím krásně zakončili dnešní výlet. Tady je ještě ke shlédnutí kousek videa našeho treku, tak můžete zkouknout.

Doporučení na závěr:

1. Ověřte si na místě jízdní řád. Loď jezdila 2-4x denně, nejvíce o víkendu v sezóně.
2. Pokud se rozhodnete jet lodí, zvolte variantu jízdy na začátku, nebudete muset spěchat.
3. Vezměte si sebou nepromokavé a teplé oblečení.
4. Vezměte si sebou minimálně litr vody a nějaké jídlo.
5. Trasu absolvujte za dobrého počasí, v dešti kvůli náročnosti trasy nedoporučuji.